14/12/2011

14. prosince 2011 v 18:40 | Lučii |  ze života jednoho vola
Zrušila jsem si FB s tím, že budu šťastěnšjí. Ale... no špatně se mi to přiznává, ale chybí mi to chatování s tebou. Říkáš, že i přes internet lze pochopit biologickou podstatu člověka.... něco na tom bude.
Teď vlastně ani nevím, zda o mě stojíš. Jako jo, píšeš mi, co bys chtěl se mnou dělat.. jenže... stojíš o mě nebo o mé tělo? Možná, že odpověď znám... možná, že je to takhle lepší...

Je to těžké sledovat tě na chodbě, na ulici, v buse a přitom nebýt schpná ze sebe vydat jedinou hlásku. Nikdo nesmí vědět, že mi dva se spolu bavíme, je to těžký. Navíc ty moje trapný uchichotaný kámošky mi přečetly všechny esemesky a teď... teď ti i vymyslely přezdívku. Promiň. Říkáš, že tě to štve, jenže... já s tím nic dělat nemůžu. Když se jim něco snažím říct, jen se začnou tlemit a... a... nic víc.

Omezila jsem PC (včera jsem tu byla jen hodinu, huhů) ale... ale chybíš mi. Já vím, pořád melu o tom samým, ale... cítím to tak. Stejně tohle nikdo nečte.

Nevím, kolikrát jsem tohle už napsala, ale chci sem začít psát trochu víš. Ale ne, že smažu všechny články jako předtím. Nechám je tu, abych si jednou mohla přečíst jaká jsem byla, co jsem cítila....

Jestli tohle čteš.... což je možný ...... i'm sorry :(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama