14/12/2011 podruhé

14. prosince 2011 v 19:43 | Lučii |  ze života jednoho vola
Nevím, zda se s tebou chci bavit. Holky měly pravdu....
Přichytila ses na mě jako pijavice a vůbec nebereš ohledy na ní... ale ani na něj. Dost mě mrzí, že tu nemůžu napsat skutěčná jména, přece jen je to internet. Klidně si přes celou chodbu řveš .... to, co bys neměla. NIKDO by neměl. Ale dělůáš to, tak už to pochop, sere mě to!
Včera jsem měla svátek a viděla jsem, kolik lidí si na mě opravdu vzpomnělo... přece jen... už ten Facebook nemám, takže jim nezbývalo nic jinýho, než mi napsat SMS (v tom horším případě) nebo mi zavolat (to už je lepší) a nebo za mnou prostě dojít. A ty... ty nic.... Mrzelo mě to, ale co se dá dělat.
Největší strach mám z toho, že tohle najdeš... a ... přečteš si to... A budeš vědět, že to je o tobš. Vím, že by to bylo lehčí, ale... prostě strach. Obavy... Proto tu sedím a tiše doufám, že na to nenarazíš a pokud nějakou zvláštní náhodou jo, tak se o to nebudeš zajímat...
Nemůžu, nezvládnu, říkejte si tomu jak chcete, psát článek na jedno téma. Nemám na to síly. Spíš radši vypisuji své, někdy až zvrhlé, pocity a nápady. Ikdyž vím, že vás to nebaví. Ale mě jo.

A další pocit.... Je to zvlášní pozorovat ty nálady, jak se pomalu objevují a zase mizí....

19:42: Chci, aby sis to přečetl... Ale abych o tom já nevěděla... jak to jen udělat....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama