4/1/2012

4. ledna 2012 v 20:39 | Lučii |  ze života jednoho vola
tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti tajnosti

JDĚTE VŠICHNI NĚKAM!

je to na nic je to na nic je to na nic je to na nic je to na nic je to na nic je to na nic je to na nic je to na nic je to na nic je to na nic je to na nic je to na nic je to na nic je to na nic je to na nic je to na nic je to na nic je to na nic je to na nic

Tak už jsem se celkem vyřvala a můžu pokračovat v "normálním" psaní...

Jeden by to tu nepřežil. Fakt, věřte mi to. Tajnosti, pomluvy, ale i tvoje pohledy směřované na mě dokáží hodně zranit. Obklopuje mne pocit úzkosti. Určitě jste to už také zažili. Takový pocit bezmoci a samoty někde ve vašem těle. Zdá se to být zabydlené u vás v srdcích nebo v okolí břicha. Je to hroznej pocit!
Až do předvčeřejška se zdálo být vše oukej, kůl a v pohodě. Jenže potom jakoby se něco stalo. Sice si to zapíral, ale já vím, že si byl naštvanej. Možná i tuším kvůli čemu, ale to už hodím za hlavu. Jenže včerejšek tomu dodal korunku, fakt že jo. Ležím na posteli, prostě jen tak relaxuju, když v tom mi poprvé po pár týdne přejede tělem ten pocit. Bylo to zvláštní vzheldem k tomu, že se nic vlastně nestalo. Řekla jsem si, že mi třeba jenom straší ve věži a natáhla ruku zpátky ke knížce, když v tom uslyším zvuk nové přijaté esemesky a vrhnu se k mobilu. Začínám číst. Čtu nzovu. A znovu. znovu znovu znovu znovu znovu znovu znovu... to snad není možný. Pocit se zhoršuje. O hodně. Rychle klikám na Reply a snažím se napsat nějakou rozumnou odpověď. Chci spát, spát, spát!!! Jenže po pár minutách odepisuješ znovu a ten bodavý pocit je zpět. A takhle se to opakuje. Nakonec usínám.
Ráno se probouzím ještě před zazvoněním budíku a stačí mi dvě vteřiny, abych si uvědomila situaci. Je to všechno v háji. V háji v háji v háji v háji. Tenhle pocit mě pronásleduje celý den. Brrr. Nebudu to tady popisovat, melu furt to stejný.

A ještě jsem vám chtěla něco oznámit...... to, co tady píšu, berte s rezervou. Ne vždy to, co tu čtete je psáno podle pravdy. Ale zase ne všechno, co vám přijde přehnané, je lež. Já vím, jsem složitá osobnost.

JO, mám to!!! Jsem složitá osobnost. To je ono.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama