Březen 2012

všechno to zrušte!

31. března 2012 v 12:32 | krysiik |  ze života jednoho vola

,,Zrušte lásku. Zrušte džentlmeny!" ,,To nebude třeba, stejně už vymřeli...."


Teoreticky tě nenávidím.
Prakticky tě miluju.
Nevím, co si mám myslet.
Teda vím, ale nepřiznám si to.
Vím, kdo jsi zač.
Jenže já ti věřim.
Nebo jsem aspoň ti věřila.
Jsem měkká.
Nedokážu tě prostě nevidět.
Nekomunikovat.
V poslední době toho bylo dost.
Jsem teoreticky šťastná.
Ale prakticky?
Žiju jenom v hádankách.
Vím, že i kdybych tě milionkrát nasrala, nic se nestane.
Ano, jen tě zkouším.
Líbí se mi to.
A tak se pak nediv, že ani nevím co si mám myslet.
Že nevím, co mám dělat.
Že je mi špatně, když nevidim tvoji tvář.

A že se mi rvou slzy do očí, když se přistihnu, že se zas dívám na tvoje fotky!


nejkrásnější chvíle v mém životě?

29. března 2012 v 15:22 | krysiik |  ze života jednoho vola
Cítila jsem všechny nárazy na maličké kamínky, které utíkaly před rozjetými koly. Uklidňovalo mě jen teplo tvoje těla. Tvoje silné paže, které pevně svíraly řidítka. Tvůj soustředěný pohled, který směřoval na opačnou stranu vozovky. Ta bezpečnost v tvém objetí se nedá popsat. Vzpomínám si až moc dobře na posledních pár let. Jak moc jsem si tento okamžik přála zažít. Snila jsem o tom každej den před spaním.
Hrbolky, po kterých si přejížděl se čím dál víc zvětšovaly. Pomalu si sjel na okraj vozovky a zastavil jsi. Věděla jsem co bude dál. Sundal jsi mi helmu a podíval ses mi do očí. Jiskřičky jako by vyhasly. Ucítila jsem tvoji dlaň na svém stehně. Byla jsem pro tuto chvíli jen tvá.
Ani nevíš, jak jsem ti teď vděčná, že si nic neudělal. Že ses jen krásně usmál a přiložil svá ústa k mým. Bylo to dokonalé, nikde nikdo, v dáli byl slyšet jen vlak přijíždějící k stanici a jinak panoval celou ulicí příjemné noční ticho. Po chvíli se tvé rty odlepily a tvá duše se oddálila. Oslovil si mě. Ne jednou. Nemohla jsem se ti podívat do očí. Zírala jsem do půlnoční tmy, neschopna slova. Vím, že si věděl nebo aspoň tušil na co myslím. Obejmul si mě a zašeptal ty magické slova. Ty, které mě k tobě vždycky táhly. Už dřív jsem věděla, že to tak bude. Přesto jsem v sobě neudržela slzy a ty si mě jen silněji sevřel.
Nevím, jak dlouho jsme tak takhle byli. Vzpomínám si jen na to, že když jsem uslyšela dopadající kapky na zem, pustil si mě. Ne, nenechal si mě tam jen tak stát jak by to udělali ostatní. Navlékl si mi svojí bundu, nasadil helmu, posadil zpátky na motorku a šlápl na plyn. Nevnímala jsem nic než slzy tekoucí po mé tváři.
Utápěla jsem se ve smutku i když tohle měla být ta nekrásnější chvíle v mém životě...
A proč? Však ty víš...

nutí mě to

25. března 2012 v 11:59 | krysiik |  ze života jednoho vola
Něco mě nutí k tomu, že tam prostě musím jít. Vím, jak to dopadne. Všude na té osudné cestě leží mé postrácené vzpomínky, které i přes můj odpor budu muset sebrat a ohlídnout se na minulostí. Neměla bych to dělat. Vzpomínat. Ale mě to nutí.

Nutí mě to si sednout na to místo, kde jsem seděla, když si mi zavolal jen proto, aby si slyšel můj hlas.
Nutí mě to projít se po tom již zeleném poli a vzpomenout si na tvoje upřímné slova.
Nutí mě to si aspoň na chvíli odpočinout od toho, jak je to dnes.
Nutí mě to se podívat do minulosti na tvoji dřív pořád usměvavou tvář.
Nutí mě to se posadit se na most, kde jsem seděla, když mi od tebe přišla esemeska.


Chci znovu být na chvíli zase ta nevinná, slepá a šťastná holka.
Chci to zažít všechno znovu, abych teď nemusela jen utírat slzy a vzpomínat.
Chci znovu slyšet tvůj upřímný hlas.
Chci, aby to nebyly všechno lži...

Půjdu tam. Seškrábu z kamenné cesty krásné vzpomínky a nalepím si je do znovu srdce.
Je mi jedno, co bude potom.

Ale na jak dlouho...


podlehnu tomu

24. března 2012 v 22:53 | krysiik |  ze života jednoho vola
Mám chuť něco napsat. Vím proč, vím co, vím kam... ale nevím jak....

Celou dobu vím, že s námi to není zrovna nejlehčí. Tuším, že to nikdy asi nejlehčí nebude a že si to zrovna neulehčuju.
Ale, že to bude až takové...

Je to prostě jedna velká lež, která se každým dnem víc a víc prohlubuje.
Od pondělí do pátku pořád ten stejnej chaos, vztek, ten stejnej ztrápenej pohled.
Štvalo mě to předtím, štve mě to i teď.
Z toho, co si mi řekl jsem se dozvěděla jen to, že to měnit nehodláš...
Ale nejsem si zas tak úplně jistá, jestli ti to docvaklo.
Jestli ti docvaklo proč si připadám v noci tak slabá, měkká, ztracená ve vlastním životě.
Asi ne.
Na jednu stranu je mi jasný, že dělám pár věcí blbě.
Třeba to s ní. Blablabla, jen kecy.
Víš.... nepotěšily mě ty hezké sladké řečičky.
Aspoň ne teď.
Jen namotávání.
Ale já si nemůžu pomoct.

Prostě tomu vždy podlehnu.

Všemu.



(ne)dokázat

17. března 2012 v 13:35 | krysiik |  ze života jednoho vola
Dokážu ve slově, které má 5 písmen, udělat 7 překlepů.
Dokážu utírat prach na jedné skříni klidně celej den.
Dokážu jen tak sedět se sluchátky v uších a nic nedělat. (Mě to nežere.)
Dokážu ti klidně pár dní nepsat. (Ale nechci.)
Dokážu se kdykoliv rozplakat, ale i rozesmát.
Dokážu trávit večery doma.
Dokážu snést jakékoliv písničky.
Dokážu se zabavit sama.
Dokážu si jednu písničku pustit xkrát za sebou.
Dokážu tě mít ráda.
Dokážu tě naštvat.
Dokážu ze sebe udělat absolutního debila, ale i toho největší borce.

Dokážu tohle všechno dokázat.

A ptáte se co nedokážu? Dokážu všechno, pokud se budu snažit. Pokud budu cítit, že toto je to pravé, pro co hodlám obětovat svůj čas, případně peníze, krev...


okej, beru to s klidem... láhev vodky, zapít pivem

14. března 2012 v 20:19 | krysiik |  ze života jednoho vola
Nechci na to vzpomínat. Byl to prej osud. Prej se to tak stát mělo. A blablabla. Přesto já vím, že za to můžu já. Za to všechno, co se změnilo. Je mi to naprosto jasný. Když si na to vzpomenu, dostanu na sebe vztek. Mám chuť všechno roztřískat, snad ne-li se rovnou podřezat. Můžu za to já. Já já já já já já já. Spokojenej?
V poslední době se všechno změnilo. To, co bylo dřív nevinný a nesmělý se změnilo ve vzrušující a ne vždy úplně slušné. Líbilo se mi to víc dřív. Nikdo o ničem nevěděl. Bylo to jako tajemství, se kterým měl každý den grády a nic mu nechybělo.

Byla jsem tak slepá. Ale tak šťastná...


Každý den jsem se budila s úsměvem ve tváři, s pomyšlením na tebe. Netušila jsem, co dokážeme být oba zač. Ta bezstarost... No a dneska o mě sotva zavadíš pohledem. Vím, že si to nechceš přiznat, ale je to tak.

A už zase na to vzpomínám a zamlžuje se mi svět kolem mě... JSEM TAK BLBÁ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Já to chci zpět. Všechno. Klidně bych prožila tenhle rok celej znova, všechny ty průsery, hádky... KLIDNĚ! Jenže chtít je hezký. Už nikdy se to nezlepší. Doufala jsem v to před pár týdny, ale jak se u kázalo - je to nemožné.
Můj tehdejší život před pár týdny skončil. Ale já pořád žiju. Dokážu si užívat ty vteřiny s tvým úsměvem. I když vím, že bych neměla...

Klidně si to přečti. Mně už je to stejně fuk.
(Protože vím, že se sem už nedostaneš, haha.)
(Vidíte, i ten smysl pro "humor" furt mám.)
(Haha.)
(Měla bych s těma závorkama přestat.)
(Asi mi to nebudete věřit, ale zlepšilo mi to náladu. :D)

yep

13. března 2012 v 20:29 | krysiik |  ze života jednoho vola

Kdo řekl, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu, ten se mýlil. Nejúžasnější pohled je, když si můžete rychle letět na skateboardu. To má teprve grády.

Ano, já vím. Jsem nezkušená, malá, coura, co nemá žádné zkušenosti a blablabla. :-)
Ale, já chci.... chci, aby to vyšlo. vím, že to neni správný, dobrý, krsáný, hezký a bůhvícoještě. Ale... mně se to líbí.

jen tak si kouřit v pokoji

9. března 2012 v 15:26 | krysiik |  ze života jednoho vola
Baví mě jen tak sedět a loupat si lak z nehtů.
Baví mě zapalovat papír a sledovat, jak ho pohlcuje oheň.
Baví mě v noci přijet vyřízená z hokeje, loknout si enerdžáku a začít se šprtat fyziku.
Baví mě nahrávat si do záznamníku moje myšlenky.
Baví mě o tobě říkat, co jsi zač.
Baví mě vzpomínat nad tím, co bylo.
Baví mě mluvit v mužském rodě.
Baví mě nebezpečí.
Baví mě poslouchat starý hitovky a doufat, že se snad přenesu v čase.
Baví mě do tebe rejpat a navážet.

Baví mě chtít.

Chci si konečně pustit Tajemství od Landy.
Chci si vzít konečně kraťasy.
Chci si nahlas zpívat písničky od Nickelbacku.
Chci si jen tak kouřit v pokoji.
Chci se koupat ve vodce.
Chci kreslit tagy na stěnu.
Chci, aby to všechno vyšlo.
Chci nebýt holka.
Chci se bavit.
Chci rapovat.
Chci psát texty písniček.
Chci přemýšlet nahlas.

Zapomenout, to se řekne lehce. Ale moje srdce srdce zapomenout nechce.

Moje srdce už zapomnělo. :-)




je to šílený, celý je to šílený

4. března 2012 v 18:20 | krysiik |  ze života jednoho vola
Proč se necítit šťastne, když k tomu mám důvody? Přijde mi to divný, ale docela se těším do školy. Sice tam uvidím pár tváří, o které opravdu nestojím, ale to se s úsměvem přejde. Prý nás má "navštívit" nový spolužák. Třeba to bude nějakej doost drsnej rapper, kterej mi kvůli mým smutným očkám daruje kšiltovku, na jejíž nákup nemám čas ani peníze. Nebo to bude mimozemšťan a všechny předsvěčí, že já jsem ta osoba, kterou teď budou uctívat. Stačilo by, aby předsvěčil jeho. Jeho velkej širokej úsměv, kostkovanou košili a do detailu vystajlovaní vlasy.
Nějak jsem si zamilovala kolo. Jen tak si letět, nevšímajíc si plachtícíh vlasů ve větru a divným pohledům ostatních. Když jedu, tak se opravdu zasním. Přemýšlím nad tím, co se poslední dobou stalo. Fajn, myslela jsem si, že to nezvládnu. Že to nezvládnu, ale bude to oukej. Ale já jsem to zvládla a je mi ještě lépe než oukej. Asi oukej oukej. Na druhou.
Včera se mi stala divná věc. Smála jsem se. Ale jako ne, že jsem se smála, to dělám pořád. Ale jen tak, z ničeho nic. Začala jsem se smát. Je to šílený.

Všechno je šílený.
Ale já...... jsem šťastná.
Pro tento moment.


potřebuju do něčeho praštit, tak sorry

2. března 2012 v 21:54 | krysiik |  ze života jednoho vola
kicv jkv gnjh jmxgf j
xgfdiocfu gtjzg gxfui fndhuihdfjn jkfgdfhgji dhsgjkdhsdsjkghsduin gdhsuiwh qwpoek qpokoepiwreotiztoj bmaod cms frerne jefioj eiogjfm gjfio jhjfhojfhjfhijdfihjfidhjdfohjdfihjiodfjiodfjiodfjiodfjdfiohjofidfdhfdhfdh fufhfuihiofjhiofjhiopfjhiodfjhiodf dfjhio jdfiohjdfiohjdfiohjfioj ofhjfiohj ofijhdfiohjdfio jdfiohj dfioh jdfiohjiodfjhio fdj hiodfj iofjdfiohhj iodhjiodfhj ofidjioščjžčiožuřáíýíw čwnužř jgdiojgáíeříčjr gkjdiojgáíéčutré=iúfpklgfklbhio fmh,k.f.lfhůf,u mhpfůjh-jfioůhj fd hof

BLBČE!