okej, beru to s klidem... láhev vodky, zapít pivem

14. března 2012 v 20:19 | krysiik |  ze života jednoho vola
Nechci na to vzpomínat. Byl to prej osud. Prej se to tak stát mělo. A blablabla. Přesto já vím, že za to můžu já. Za to všechno, co se změnilo. Je mi to naprosto jasný. Když si na to vzpomenu, dostanu na sebe vztek. Mám chuť všechno roztřískat, snad ne-li se rovnou podřezat. Můžu za to já. Já já já já já já já. Spokojenej?
V poslední době se všechno změnilo. To, co bylo dřív nevinný a nesmělý se změnilo ve vzrušující a ne vždy úplně slušné. Líbilo se mi to víc dřív. Nikdo o ničem nevěděl. Bylo to jako tajemství, se kterým měl každý den grády a nic mu nechybělo.

Byla jsem tak slepá. Ale tak šťastná...


Každý den jsem se budila s úsměvem ve tváři, s pomyšlením na tebe. Netušila jsem, co dokážeme být oba zač. Ta bezstarost... No a dneska o mě sotva zavadíš pohledem. Vím, že si to nechceš přiznat, ale je to tak.

A už zase na to vzpomínám a zamlžuje se mi svět kolem mě... JSEM TAK BLBÁ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Já to chci zpět. Všechno. Klidně bych prožila tenhle rok celej znova, všechny ty průsery, hádky... KLIDNĚ! Jenže chtít je hezký. Už nikdy se to nezlepší. Doufala jsem v to před pár týdny, ale jak se u kázalo - je to nemožné.
Můj tehdejší život před pár týdny skončil. Ale já pořád žiju. Dokážu si užívat ty vteřiny s tvým úsměvem. I když vím, že bych neměla...

Klidně si to přečti. Mně už je to stejně fuk.
(Protože vím, že se sem už nedostaneš, haha.)
(Vidíte, i ten smysl pro "humor" furt mám.)
(Haha.)
(Měla bych s těma závorkama přestat.)
(Asi mi to nebudete věřit, ale zlepšilo mi to náladu. :D)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama