Duben 2012

bojím se

23. dubna 2012 v 21:10 | krysiik |  ze života jednoho vola
Bojím se odejít, protože už bych se nemusela vrátit.
Neviděla bych tvoji tvář.
Neslyšela tvůj smích.
Nepřipadala bych si jako idiot, když si nablízku.

Bojím se svých slov, které mi samy vychází z úst.
Protože jsou plné pravdy.
Bojím se se na tebe podívat, protože vím, co tvůj pohled skrývá.
Bojím se tvého úsměvu, který mě vždy tak příjemně zahřeje u srdce.
Protože vždy přijdu o myšlenky.
Bojím se tvých krásných slov, kterým nevěřím.
Že mě očarujou.
Že jim uvěřím.
Že ti podlehnu.
Bojím se ti nevěřit.
Protože mě neustále přesvědčuješ o opaku.
Že je to jinak.
Ale není.
Bojím se ti říct celou pravdu.
Kvůli tobě.
Bojím se být s tebou sama.
Bojím se, že tohle jednou skončí.
Protože je to krásný.
Ale bolí to.
Bojím se, že mě zraníš.
Zklameš.
Podvedeš.
Vyměníš.
Odkopneš.

Protože se to už nejednou stalo...


to ti jde nejlíp

18. dubna 2012 v 20:29 | krysiik |  ze života jednoho vola
chci tě vidět trpět
jak krvácíš
nebo se tvoje srdce rozpadá na kousky
jak si přikován a jen bezmocně vzhlížíš k nebi
chci sledovat ty rudé kapky, co stékají po tvé hrudi
nebo aspoň slzy v tvých očích
toužím po tom tě vidět žárlit
aby si věděl, jaký to je
ale ne
ty se furt je gebíš
slibuješ
ne, že bys to někdy splnil
kecáš
lžeš
meleš si svou
a to ti jde nejlíp
hm
tak a teď kterej sloupec je lepší



co bych měla v nejbližší době udělat

16. dubna 2012 v 17:02 | krysiik |  ze života jednoho vola

věci, co bych si měla koupit

a nejlepší by to bylo třeba zejtra
ale to se nepovede
páč nemám keše (před chvílí jsem se podívala do peněženky a tam jen pár dvacek)
ani čas

1) kšiltovku s rovnym kšiltem (vypadám v ní jak idiot, všichni mi busdou říkat, že mám hrnec na hlavě, ale já je prostě miluju)
2) černý plátěný boty (něco na způsob conversek, hodí se ke všemu a jelikož mám teď jen takový světle hnědý a lesklý, tak by se šikly, no)
3) repráky (postačej nějaký normální kompový, ale nemusej být zase úplně na hovno, páč ty co mám teď na hovno jsou a furt v nich tak blbě šumí)
4) kompovou myš (tahle sice fachá jak má, ale je špinavá a já se rozhodla si trochu udělat pořádek)
5) podsvícenou klávesnici (ale prej by mi jí někdo koupil, tak uvidim)

no a já ještě něco vymyslim

dále bych měla

1) psát si někam úkoly (tím nemyslím mobil, komp ani kůži na ruce)
2) pořídit si kalendář a psát si tam důležité informace
3) uklidit si pokoj (aby to tu nevypadalo jako po výbuchu atomovky, ale krásně uhlazeně jako z těch dizajnovejch časáku o bydlení)
4) zpevnit si břicho a stehna
5) udělat ráno nebo odpo pár sedů lehů nebo jiný cviky
6) zapsat si, za co chci utratit prachy (který nemám)
7) prodat starej mobil (tím bych mohla získat ty prachy, ha!)
8) šetřit
9) jít s ním ven (PŘEČTI SI TO!!!!)

no a jelikož jsem dostala teď takovou divnou chuť něco z toho seznamu splnit (z toho druhýho), tak jdu na to






nějaký hlody z mého lajfu

15. dubna 2012 v 11:00 | krysiik |  poznatky
,,Je lepší něco nechápat a umět to, než to chápat, ale nezvládat to."

,,Jsou dva druhy toho, co píšu.
Buď píšu a smažu to, jelikož je to neuvěřitelná kravina nebo něco píšu a zveřejním to, kvůli tomu že je to právě neuvěřitelná kravina."

,,Nikdy nechoďte dokola po obývacím pokoji, jestliže nemáte zrovna moc vysoko lustr."

,,Říká se, že nemáš litovat něčeho, co si udělal, protože v té chvíli si to udělat chtěl. Ale stejně toho každej lituje. Tak proč se to kurva říká?!"

,,Kdo chce psát básně, musí se jen nejdříve naučit číst."

,,Jsou dva druhy, toho, co vymyslím a chci to někomu nějakým způsobem sdělit.
Buď vím, jak to říct, ale nezvládnu to napsat nebo to nedokážu vyjádřit slovy a musím to napsat."


No a nakonec taková menší, jaktonazvat, kravina prostě.
,,Žila byla jednou jedna holka. Jmenovala se Pepsi, měla žlutý zuby a uměla vykrkat abecedu. Její první slovo bylo Coca-Cola a řekla ho přesně tehdy, kdy spořádala jeden obrovskej Big Mac. Ale když tak jednou zalévala svoji oblíbenou květinku Red Bullem..."¨

Nic si z toho neberte. Jen jsem se nudila.

tři věci co mě serou na antivegetariánech

6. dubna 2012 v 13:49 | krysiik
Neříkám, že znám osobně nějakýho úplně mega anti, ale přece jen na internetu je takových "inviduí" spousty.

1) Jeden vegetarián nic nezmůže. To by se dalo brát i jako pravda, ale neříkejte mi, že na světě je jen jeden vegetarián (když nemyslím lidi v Africe, kde nemají co jíst)? A pokud nebudete jen tak do vzduchu vykřikovat, že vegetariánství je oukej a radši se zapojíte do nějaké petice na pomoc zvířat, něco ovlivnit byste měli. Je potřeba také si uvědomit, že ve většině (asi těch lepších) případů nejde o samotné pojídání masa, ale i o něco navíc. Třeba o způsob života lidí, ale i zvířat.

2) Maso jedí lidé už od úplného začátku. I zvířata. Ano, ano, ano, máte pravdu! Jenže viděli jste někdy lva (nebo jakékoliv jiné masožravé zvíře), jak si svojí kořist drží v klícce (doslova) 1x1m a po pár dnech, kdy už si myslí, že je kořist dost vykrmená a šťavnatá, ji pověsí vzhůru nohama a upálí? Ano, vím, že tohle se dělá "jen" v některých případech u prasat, ale sejde na tom? Viděli jste jak žijí ty slepice? Nejenže mají malý prostor, ale "farmáři", co se o ně "starají" (hahaha, dobrej vtip), je ještě flákají nějakou kovovou (?) tyčí. Vždyť ty zvířata nespatří v životě trávu. A neříkejte mi, že to bylo u našich předků stejné.

3) Vegetariáni mě nutí nejíst maso. Nevím, jak je to u ostatních, ale já tuhle větu přímo nesnášim. Maso nejím už docela dlouhou dobu a mezitím jsem ani jednou nepoužila (ani nepoužiju) větu, kterou bych nutila "normálního" masožravce k vegetariánství. Ani žádný známý vegetarián. Každej má svůj mozek, ne? (I když v téhle době... no nevím, nevím...)

Jenže ono ani v těch buřtech, párkách, klobásách a podobně brzy žádné maso nebude. Už teď je to samá mouka. Ale stejně ty zvířata mučit budou.
Jo a v celym článku najdete takové.... jak to říct... No prostě hnusné, kruté, brutální a debilní video. Jen pro silnější povahy.

naše crew nebo kref nebo snad krů?

4. dubna 2012 v 21:25 | krysiik |  ze života jednoho vola
Byl teplý páteční podvečer. Ale jak dávno to je, to už si fakt nevzpomínám. Jako by na tom záleželo. Toulali jsme se po mětě a flákali se. Zpoza nás byl slyšet hlasitý smích teenagerů postávajících za hotelovkou. Bůhví co tam dělali. Dívali se na nás tehdy dost divně? Zvlášťně? Neslušně? Jako bychom byli z jiné planety. A v ten pátek to všechno začalo...
"Tak co podniknem?" ozvalo se vedle mě. Znělo to spíše jako obyčejná fráze než otázka. Není třeba tu vypisovat celý náš rozhovor, stačí jen říct, že jsme odešli na malý plácek vedle garáží. Bylo to naše obvyklé místo na sezení. Nikdo se sem neohodlá vkročit od té doby, co někdo hodil petardu do jedné z garáží. Byl to pěknej výbuch, to vám řeknu. Byli jsme v tu dobu úplně někde v prdeli, ale stejně si každej myslel, že jsme to udělali my. No a to je jeden z důvodů, proč se na nás všichni dívají skrz prsty.
"Hele lidi, čumte!" vykřikl najednou někdo. Ukázal směrem vedle jedné z garáží. Přesněji vedle té, co zůstala při tom ohňostroji celá. Někdo tam stojí a civí na nás.
,,Co chceš?" zařvu na něj. Nic.
,,Hej vole, nevidíš že jsme tady my?!" zakřičí Marek. Zase nic. Ignoruje nás. Ale ne jako všichni ostatní. Je v tom ještě něco. No jasně!
,,Je nalitej?" napadne mě. Ihned to ale zavrhnu. Blik. Cvak. To je ono.
A tak se z nezvaného hosta stal ten nejobdivovanější a nejlepší Michal. Měl tehdy dost čistej matroš, to musim uznat. S tím, co jsem měla pozdějc se to snad nedá ani srovnávat. Bylo to perfektní. Faktžejo. Jenže potom přšel zlom. Uběhlo asi... no, na tom nezáleží. Uběhnul prostě nějakej a ten čas. A stalo se to nějak takhle.
,,Jak jako že nemáš?!" rozčiloval se Marek. Byl tehdy dost vynervovanej a bylo lepší si ho držet dál od těla. Když se nedočká odpovědi, dá mu pěstí.
,,Kluci, zklidněte se!" ozve se Týna. Radši se zvednu a pokouším se kluky od sebe odtrhnout. Naneštěstí okolo zrovna jeli poldové a všechny nás sebrali. Ne, že bychom tyhle jejich projíždky neznali. Sebrali nás na "rodinnou procházku" (jak tomu říkal Marek) už mnoholrát. Ale to jsme si ještě nepíchali.
,,Nejaké drogy pri sebe máte?" zavrčel na nás jeden ze strážníků. Měl směšný, pisklavý hlas a pořád na nás cenil svoje žluté zuby. Ale ty jsme měli všichni. Neměli jsme skoro kde spát, na to si čistit zuby. Pár z nás se uchechtlo, jen Marek zůstal v pohodě.
,,Bohužel už došly," řekl klidným hlasem, ,,ale kdybyste měli i v budoucnu zájem, můžeme dodat později."
,,Marku!" syknu na něj. No a tak se z nevinné projíždky stalo dočasné zavření do vazby a podmínka pro nás všechny. Ukázalo se totiž, že Michal u sebe matroš měl, jen byl prostě jako každej feťák lakomej. Docela jsem mu rozumněla.
Uběhlo pár dní od toho, kdy nás konečně pustili a už to nebylo jako dřív. Žádný poflakování se jen tak na ulici. Museli jsme vydělávat a hlavně si najít místo, kde můžeme spát. Byli jsme teoreticky bezdomovci.
Nakonec jsem našla malej činžák s ne moc velkým nájmem. Vzala jsem k sobě Týnu, kámošku z party. Museli jsme se sebou něco dělat. Celkem to vyšlo.
Do teď nevím kam ostatní vlastně šli. Slyšela jsem jen, že Michal do toho spadnul znovu a Marek se prý psychicky zhroutil. Co je na tom pravdy nevím. A abych řekla pravdu, ani vědět nechci.

Přesto všechno říkám: ,,Až budu mít chuť - pod postelí mám nejednu dávku."