tohle ráno

6. května 2012 v 11:30 | krysiik |  ze života jednoho vola
Chci, aby toto ráno zůstalo takové dlouhé a průhledné jako do teď. Takové smutné, šedivé jako slzy, které mi tekly po tvářích když jsem tě spatřila...
Chci, aby špinavé šmouhy od tvých slov na dveřích nikdy nezmizely. Ta slova pořád slyším. Celá ten příběh se mi odehrává v hlavě...
Chci, aby nikdy nepřestal vřískot malých dětí v bytě pod námi a přerušil by se tím náš poslední rozhovor. Právě ten rozhovor.
Chci si na sebe obléct to samé, co ten večer a cítit se originálně. A užívat si tvoje svůdné pohledy směřující na moje tělo.
Chci, aby ses znovu dotknul krajky na mém spodním prádle a tajemně se usmál. I když vím, že právě ten úsměv všechno změnil.
Chci se znovu napít toho božského nápoje a nevnímat lidi okolo. Vnímat jen tebe... Jen tvoje tělo.
Chci aspoň vypnout tvůj hlas a říct ti pravdu nehledě na tvoji reakci. Protože ta mi v tom brání.
Chci aspoň na chvíli zavřít oči. A nevnímat. Necítit.
Chci se ještě chvíli cítit bezpečně.
Chci nebýt sevřená kroky rozzlobených osob a boucháním dveří.


Chybíš mi. I když nemám důvod k tomu, abys mi chyběl.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jezurka Jezurka | Web | 6. května 2012 v 18:52 | Reagovat

Tak teď nevím. To bylo jen z nudy, nebo je na tom něco pravda?

2 bublina bublina | 10. května 2012 v 14:00 | Reagovat

máš nějakej novej vzhled ne??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama