Srpen 2012

fotím - sušené listy

31. srpna 2012 v 22:49 | krysiik |  fotky by já
... čaje?
a co když je to něco jiného?
muhehe


nemá to cenu...

30. srpna 2012 v 23:39 | krysiik |  ze života jednoho vola
proč mam takovej pocit, že všechno dobrý přichází až teď?
že doteď to byly jen dva měsíce naprosto promarněnýho času strávenýho s někým, kdo o mě vůbec nestojí...

proč mám chuť ze sebe vyřvat duši i když bych se teoreticky měla cítit šťastně?

nevím jestli to má cenu
to věčný přemejšlení
jestli by nebylo nejlepší s tím vším začít znovu a cítit se fajn
nebát se zítřků
nestresovat se nad tím, co by bylo, kdybych se rozhodla jinak

ale pokud s tím vším začnu znovu...
zničí mě to
rozežere mi to žíly
rozdrtí kosti v těle
vytrhá všechny vlasy
a vydloubne oči
nemá cenu to riskovat znovu

ani jedno z toho mi za to nestojí...

idylka

30. srpna 2012 v 0:00 | krysiik |  poznatky
na kolejišti
při západu slunce
v krvi alkohol
střepy narvaný v žilách
z krve jsme dělali bloody mary
vyřvávali přes vlakový nádraží starý hitovky
mluvili francouzky s blbym britským přízvukem
svlíkali se před projíždějícím vlakem
smáli jsme se
a nemysleli na to co bude zítra
jen ty a já
žádni my
IDYLKA


ale když ten pocit skončí, je tu znovu ten kolotoč výčitek svědomí...
a furt se točí...



ptám se

28. srpna 2012 v 21:09 | krysiik |  ze života jednoho vola
jak mám zaplnit tu prázdnotu v duši?
jak se mám udržet a nespustit zase celý ten bludný kruh odznova?
jak se mám uklidnit a nemít potřebu to zase udělat?
jak se mám naučit žít bez toho?
jak mám popsat to, co ti chci sdělit?
jak se zbavit toho pocitu, že by se mi mohlo žít líp?
jak zase najít cestu k těm všem, které jsem ztratila?
jak zahojit staré rány?
jak mám najít někoho, kdo mě bude potřebovat stejně jako já jeho?

jak zapomenout?


nečekám odpověď
asi ani neexistuje


nuda v opilosti

27. srpna 2012 v 22:29 | krysiik |  kreslím
co

všechno

může

vzniknout

když

jste

pod

vlivem

alkoholu


celý článek - celá kresbo...malba...no, dejme tomu...


vražda svetru na prádelní šnůře

24. srpna 2012 v 21:50 | krysiik |  fotky by já

,,Umře, když ho pověsim?"


Přežil.
Ale myslim, že kdybych mu nedala umělý dýchaní, nezvlád by to.

byla to asi jen řečnická otázka

24. srpna 2012 v 21:19 | krysiik |  poznatky
,,Proč bych to jako dělal?"
,,Protože se jednou třeba opiješ, rozbiješ flašku, řízneš se kouskem střepu a budeš nevěříčně pozorovat krev tryskající ze zápěstí jako já..."
,,Ehm.."

Řekla bych, že to myslel asi jen jako řečnickou otázku...


no a co pak se mnou...

24. srpna 2012 v 10:49 | krysiik |  poznatky
,,No tak už to vyklop!"
,,No dobře, já tě, víš, no, mám tě rád."
,,Já tebe taky, ale to je přece jasný ne?"
,,No,... je, ale, já tě jako to..."
,,Jako co ksakru?"
,,Jakože tě miluju."
,,..."
,,To mi k tomu nic neřekneš?"
,,No...'jakože' je hustý slovo."



nastřelit si, prostě si nastřelit...

23. srpna 2012 v 21:30 | krysiik |  ze života jednoho vola
Seděli jsme na louce plný bílýho prášku.
Perníku.
Nikde nikdo.
Jen já a ty.
A za náma se pár zelenej krav koupalo v moři.
Buchny byly všude.
Doprdele, úplně všude!
Myslela jsem že se zblázním.
Měla jsem sto chutí je všechny posbírat a narvat si je do kapes.
Sebrala jsem jednu.
Nastřelila jsem.
Nájezd byl hrozně rychlej.
Poté euforie.
A pak ten debilní budík.
Chybí mi to, fakt že jo!

budu tu pro tebe vždycky

23. srpna 2012 v 20:49 | krysiik |  ze života jednoho vola
Po dlouhém čekání konečně přijel. S tichým pozdravem si sundal přilbu. . Opatrně opřel kolo o kamennou zídku a usadil se vedle mě do trávy. Zadíval se na mě. Ne tak jako vždycky. Jeho tvář zalila nejistota.
,,Promiň," zašeptal najednou.
Nevěděla jsem co dál. Myslíš si, že jedním promiň všechno zmizí? Že se moje jizvy na rukou jen tak vytratí? Ten strach vylézt z postele kvůli tomu, že tě zase uvidím už se jen tak nedá zapomenout, víš...
,,Opravdu... opravdu mě to mrzí...," zakoktal tiše a sklopil hlavu.
Chtěla bych ti říct, že mě to taky mrzí. Ale nemůžu. Už to prostě asi nikdy nebude jako dřív. Ta bezstarost, láska a štěstí... je mi úzko, jen když si na ty časy vzpomenu...
,,Chybí mi to, jak to bylo dřív...," zašeptal si skoro neslyšně.
Už jsem to nevydržela. Chytla jsem tě za ruku a pevně ji stiskla.

,,Budu tu pro tebe vždycky," zašeptala jsem se slzami v očích...