Říjen 2012

pokus o AKT

30. října 2012 v 19:39 | krysiik |  kreslím

pokus o akt

nebo oktus o pakt?


ovládly nás... MEME FACES!

28. října 2012 v 10:29 | krysiik |  nějaký inspirace
jo, jsou fakt všude
a od včerejší (nebo dnešní?) půlnoci už i u mě na stěně
haha
(celý článek..)

ale jo, je mi fajn

27. října 2012 v 19:29 | krysiik |  ze života jednoho vola
piju překapávaný kafe s mlíkem, protože chutná jako modrý viceroyky
mám notebook na balkóně a oznamuju sousedům, že nejsem doma, nýbrž venku
suším notebook, protože sněží
koukám na komedii a při každým náznaku vtipu se zoufale rozbrečim
chodim do obchodu pokecat s prodavačkama, ne si něco koupit
jsem švorc
prožívám divný stavy úplně bezdůvodně
mám sklony ke kleptomanství
maluju knírky všem těm usmívajícím se ženským v časopisech
a svalnatým chlapům chlupatý podpaží
uvažuju o přestěhování se na parapet
zapaluju si vonný svíčky a vzápětí větrám, protože se ten smrad fakt nedá snýst
poslouchám šťastný písničky a jsem z nich šťastná
čtu si složení všech produktů v obchodech
dostávám se k tomu, že skoro ve všem se dají najít stopy vajec
googluju si, zda mají vejce nohy, které by mohly udělat stopy

polévám plášť do chemický laboratoře benzinem
v tom nejlepším případě pak prostě shořim

ale mám se fajn :-)


vždy se dá na životě najít něco barevného..

27. října 2012 v 18:39 | krysiik |  fotky by já

..ikdyby to měla být jen ta pitomá plakátovací plocha.


stačí jen hledat :-)

nikdy není pozdě začít znovu

26. října 2012 v 0:19 | krysiik |  ze života jednoho vola
ticho
hrobové ticho
je všude
dohání nás
nezvládám to
vím, že na mě kříčíš
ale nezmůžu se na odpověď
chytáš mě za ruku
ale nechci jít pryč
netoužím po tvé pomoci
nechci se k tobě vrátit
prosíš mě
ale já tě neslyším

už je pozdě se vrátit na začátek

ale nikdy není pozdě začít znovu


nemám zájem

24. října 2012 v 19:59 | krysiik |  ze života jednoho vola
,,ten pocit, když..
..přestanete chlastat a začnete pít
..přestanete hulit a začnete kouřit"

Nemám zájem poslouchat tvoje sebelítostivý kecy, koukat se do tvýho uraženýho kfichtu a cítit tvoje dotyky na částech mého těla. Už si to přehnal.
Nemám zájem vidět tě se sklopenou hlavou, číst si tvoje zprávy o tom jak jsem zlá, že se chovám jinak a že jsem kráva. Masti si ego laskavě na někom jinym.
Nemám zájem ti vysvětlovat, že za to, že to nevyšlo, nemůžu já, nýbrž ty.
Nemám zájem ti popisovat moje vztahy k lidem, nekonečné čekání a jizvy na zápěstí.
Nemám zájem ti říkat to, co cítím. Nemám důvod.

Tak mě nech dejchat.



jo, vim hovno!!

20. října 2012 v 19:50 | krysiik |  ze života jednoho vola
ještě teď se mi třesou ruce, když to píšu
bylo to už dávno
a začalo to tak nevinně...
jo, prej vim hovno
nemám ponětí o tom, jak to ve světě chodí
nechápu hodnoty života
necítím bolest, když mě zradíš
nepotřebuju nikoho, vystačim si sama
nikdy jsem neztratila nikoho, na kterym mi záleželo
PREJ
jsem prostě prej jen nesmělá malá holčička s růžovejma brejlema

jenom jsem půl roku čekala
až se rozhodneš
litovala tě, když se choval jako malý děcko
uklidňovala
celý dny jsem se klepala jak na fetu
seděla v dešti na nádraží a doufala
snažila se být silná
přijmout to, jaký to je
poslouchala tvoje kecy a sliby, který si nikdy nesplnil
skákala ti na každou výmluvu
bála se říct svůj názor s tím, že tě ztratím
že tě to zničí
ale už to dál snášet nemůžu
tak mi odpust, že jsem jiná
že věřim tomu, co vidim

že ti řikám pravdu

kterou ty ale bohužel nevidíš

(napsáno ve vzteku)

růžofá žárofka

20. října 2012 v 12:19 | krysiik |  když je nuda
bohužel praskla

a co děláte vy při prázdných večerech?


mladí ztroskotanci

17. října 2012 v 21:09 | krysiik |  ze života jednoho vola
je to skvělej pocit přijít domů bez černýho svědomí
s euforií
ale opravdovou euforií, ne tou falešnou z chlastu, plných buchen nebo cigaret
ale jak dlouho mi taková euforie vydrží?
jak dlouho vydržím odmítat?
a budu si tuhle otázku pokládat ještě někdy nebo to zítra začne na novo?

asi mi nezbývá nic jinýho než házet vlaštovky s voláním o pomoc jako ve videoklipu od Fixy

a doufat

Když jsme seděli na vlakovym nádraží, pozorovali vlaky a kolemjdoucí, mezi sebou flašku, krabičku, zapik, připadala jsem si jako nějaká troska.
Jako mladí ztroskotanci, kteří promarnili svůj život válením na nádraží a pitím.
A v tu chvíli mi došlo, že takhle dopadnout nechci.
Ale co s tím, že...

hraju si s ohněm, já vím

15. října 2012 v 20:59 | krysiik |  ze života jednoho vola

kdyby se mě někdo zeptal jestli se bojím, lhala bych, kdybych řekla že ne

jo, mám strach
a ne malej
bojím se, že to praskne
že se budu moct rozloučit s normálním životem
že zase rozjedu ten kolotoč

vím, že jsem se do toho zase zamotala
že zacházim moc daleko
vím, že nechceš, abych to dělala
vím, že tě to ničí
mě ale taky, věř mi
vím, že je komický ti teď říkat ať mi věříš
po tom všem co se stalo
po tom všem, co sis se mnou prošel

hraju si s ohněm

ale jak se mám tomu všemu bránit?